Poslední případ Samuela Elánia

Dokážete si představit, že si velitel Ankh-Morporské Hlídky vezme dovolenou? Nejste sami. Pokud by záleželo jen na něm, nikdo by ho z ulic „jeho“ města nikdy nedostal. Ale jak mnozí vědí, člověk míní a manželky (pozor spoiler - nebo nadřízení) mění.

Lady Sibyla se totiž po letech rozhodla strávit pár týdnů na venkovském sídle rodu Berankinů a rozhodně tam nehodlá jet sama. A ženě jejího formátu nelze odolat. Tedy aspoň Elánius by to nikomu nedoporučoval. A tak se celá rodina včetně početného služebnictva a nejlepšího z komorníků - Jeefese vypraví na venkov.

Pokud čekáte, že se zde velitel bude věnovat procházkám na čerstvém vzduchu, užívat si klidu a podporovat svého synka v jeho nově nalezené zálibě – studiu zvířecích hovínek, asi ho ještě tak dobře neznáte. Parafrázujme Hamleta a připusťme, že je cosi shnilého i na tomto idylicky klidném místě. A protože policista nikdy nespí, vrhá se Elánius do řešení zločinu, v jehož pozadí se skrývají pýcha a předsudky místní šlechty, neznalost a opovrhování těmi, jimž málokdo rozumí a kteří jsou brání jen jako věci bez duše.

Šňupec je v pořadí 39. knihou ze světa Zeměplochy a potěší především milovníky hrdinů z cyklu Noční hlídky. I když, s většinou z nich se zde setkáte okrajově, v centru dění se ocitá především velitel, nyní už sir Samuel Elánius. Není divu, je to jedna z Pratchettových nejpropracovanějších postav a v této knize se s ní setkáme hned v několika polohách - otce malého Sama, který se velmi opatrně seznamuje „dětským“ světem, policisty, pro něhož je zákona právo nade vše, ale i muže se stigmatem nízkého původu i nově nabytého titulu. Naštěstí celá kniha není jen one-man show. Nesmíme zapomenout na věrného Jeefese, muže, o jehož minulosti vypovídá především to, jak krájí krocana, na mladého a nadějného policistu Závěrka a spoustu dalších typicky venkovských postaviček. Dalo by se říct, že inspirace anglickým venkovem je zde očividná. Ale jak je zvykem, i zde Pratchett dává spoustu materiálu k zamyšlení. V příběhu národa skřetů, jejichž skryté umělecké vlohy nakonec pohnou srdcem i samotného Vetinariho, se jasně odráží autorův humanismus a touha po toleranci jinakosti ve společnosti.

Nemusíte se ale bát, i přesto, že Šňupec vybízí k zamyšlení, je to plný autorova nezaměnitelného humoru a nadsázky a může se tak stát velmi vítaným zpestřením volných chvil doma i an dovolené. Třeba právě na venkově.